Občas se stydím, když říkám, že mám blog. Ne, kecám. S tímhle se nechlubím a neříkám to. Většinou to už mé okolí ví. Spíš se stydím, když se mě někdo zeptá..
"A o čem píšeš?"
"O módě, kosmetice a o všem, o co se chci zrovna podělit."
"A o čem píšeš?"
"O módě, kosmetice a o všem, o co se chci zrovna podělit."
Hm. Super. Takže jsem blogerka. Možná něco jako fashion blogerka? V tu chvíli předpokládám, že si o mně ten druhý myslí, že jsem kráva. Doslova. Proto by mě zajímalo, jestli to má nějaká blogerka taky tak, že se stýdí za tuhle nálepku blogerky.
Ne, opravdu v hlavě nemám jen hadry, šminky, kabelky, nákupy a další věci, o kterých občas píšu. Tohle jsou jen věci, které mě baví. Zajímá mě móda, baví mě se hezky oblékat, cítit se dobře, líčit se. Ale můj život je úplně normální.
Ano, na mém Instagramu vidíte spoustu dobrého jídla, samé usměvavé fotky, teď i fotky z dovolené, kytičky, radosti,.. Když si to tak prohlížím, vypadá to, že se mám skvěle.
Ale musíte brát ohled na to, že to není celý můj život.
Mou jedinou starostí není to, co si udělám k snídani a jak si to vyfotím na Instagram. Jsou dny, kdy dlouho nic nepřidám. Buď nic nedělám nebo pracuji, nemám čas a fotky v záloze došly. Neříkám, že se nemám skvěle. Mám, protože jsem vděčná za všechno, co mám. Jen chci říct, že Vy to moje všechno nevidíte. Stejně tak u jiných lidí. Proto se nemůžete srovnávat s lidmi, které neznáte. Nevíte, čím si prošli, co zažili a nemusíte na nich poznat, že je něco trápí, že mají problémy. Stejně jako třeba ty. Každý má nějaké starosti a problémy. Myslím tím opravdové problémy. Ne to, že si kamarádka koupila stejné tričko. Věřte mi, také nemám všechno a to jsem ještě před rokem měla. Je to neuvěřitelný.
Nevím, jak pokračovat, ale chtěla bych Vám k tomu říct ještě něco. V poslední době u holek (blogerek) pořád čtu o tom, jak se mít ráda. Píšou o tom, jak řeší každý svůj pupínek, velký nos, malý nos, že přibraly, zhubly, mají malá prsa, velká prsa a miliony dalších "chyb". Píšu to v uvozovkách, protože to nejsou chyby. Jsou to věci, které nás odlišují. Každá jsme nějaká. To je asi to nejdůležitější, co si musíme uvědomit. Ale víte, co mě na tom nejvíce překvapuje? Že tyhle články píšou starší holky než jsem já. Já bych pochopila, kdyby někdo na základce, kde jsou všichni ještě mladý a blbý, ale na vysoký řešit tohle? V tom případě s tím něco dělejte, ať můžete být spokojené. Ano, plno lidí mi říkalo, že mám velkej nos a že nemám žádné rty. Chápu, že když Vám to někdo stále dokola říká, že Vám tím nepomáhá, jen naopak. Proto kolem sebe mějte lidi, které Vás mají rádi takové, jaké jste. A Vy se takové hned začnete brát taky. Jasně, neříkám, že bych nechtěla hustější delší vlasy, menší nos, větší rty, větší oči, delší hustější řasy a mohla bych jmenovat dál.. Chtěla! Netrápím se s tím a ve svém věku nepřemýšlím nad tím, že bych si nechala něco předělat. Jsme mladé a krásné.
Nekoukám na sebe do zrcadla s tím, že se nesnáším, nevyčítám si mekáč ani po nocích kvůli svému vzhledu nebrečím. A víte proč? Protože pro mě není jediná důležitá věc na světě to, jak vypadám. Zajímá mě spousta jiných věcí. Důležitějších věcí.
Tak či tak jsem ráda, že tou blbou blogerkou jsem. Že tu mám tohle místo, můj blog, kde se s Vámi mohu podělit o mé radosti, o vše hezké. Pro mě jsou to třeba ty hadry, líčení nebo jídlo. Každý má něco a neznamená to, že se můj život točí jen kolem těchto věcí. Takže čekejte plno dalších článků o mých potěšeních. Teď už vážně chci začít přispívat pravidelně, tak snad se uvidíme zase u dalšího článku a mějte se krásně! A na závěr- můj blog není můj deníček. Přesně jak jsem psala před rokem tady.
Nesmíte se zaseknout u věcí, které se bohužel staly. Vždycky jsem se s vámi chtěla dělit jen o to hezké. Proto pořád chci, aby mým největším problémem tady na blogu bylo to, že mi boty neladí k outfitu, že je fotka špatně zaostřená nebo že mám rtěnku na zubech. Radujte se z maličkostí, mějte se rádi a užijte si prázdniny s těmi nejbližšími.
♥
Jinak tyhle hodinky Daniel Wellington jsou momentálně ty nejkrásnější v jejich nabídce. Já je poslední dny nosím opravdu pořád. Jsou maličké a rozkošné. Zlatou v kombinaci s černou já moc ráda! S kódem "LUCIESUMOVA" máte 15% slevu na Vaši objednávku, pokud o nějakých také uvažujete. Ty mé najdete TADY.
♥
Souhlas Lucko. Taky mám občas problém říct mám blog a píšu. Spousta lidi to totiž vidí jako něco trapnyho.. blbyho...Díky za tenhle článek.
OdpovědětVymazatKočičko, tak tohle je nádhernej článek! jsem na Tebe pyšná :)
OdpovědětVymazatPocit hanbi za to, že mám blog poznám veľmi dobre. Vždy keď mi niekto z okolia povie že čítala som tvoj blog tak by som najradšej zmenila hneď tému. Aj keď mi nikto nikdy nepovedal nič zlé k tomu, vždy som sa cítila tak trošku..zahanbene? Neviem nájsť to správne slovo, ale rozhodne nie si jediná, ktorá sa tak cíti :)
OdpovědětVymazatwww.simonazacko.blogspot.com
Lidem v mém okolí je většinou jedno, že mám web a píšu. Považuju to za tu lepší variantu :) .
OdpovědětVymazatNechtěla jsem tímto článkem říct, že by to někomu v mém okolí vadilo nebo se mi za to snad posmíval. To vůbec ne. Podporují mě. :)
VymazatHlavni je, ze te ten blog bavi psat, a o cem pises, je jen na.tobě.A to ze se nekomu nelibi, to.je jeho vec, nemusi ho cist.Své ctenare urcite mas a na tom zalezi, ne na tech, co ti blog haní.Pis o tom co te bavi, protoze tak to ma byt :) mam.blog take a vim, že by se na.nem.dalo jeste hodne veci zlepsit, a ze se nekomu nemusi libit pravem, ale zklamana z toho nejsem, snazim se zlepsovat, ale stale.psat o tom, co me.bavi, ne.o tom, co by zrovna nekdo chtěl cist.Na clancich je to i znat, kdyz pises o vecech, ktere mas rada, a kdyz pises z nutnosti :) Preju hodne stesti v blogovani :)
OdpovědětVymazatMelisinblog.blogspot.cz
Nejkrásnější článek Luci, ve vsem s Tebou souhlasím . Ja se stydím porad, proto nemam blog �� Jen Ti ho trosku víc zavidim ❤️❤️❤️❤️
OdpovědětVymazat♥ ♥ ♥ ♥
VymazatAhoj, to o čem tu píšeš, znám taky velmi dobře. Prostě, tak dlouho jsem se všem styděla říci, že dělám něco, co mě baví. Že mám blog. Teď jsem ale ráda, že jsem to udělala, všichni mě podporují a nikomu to nevadí, a když už se nějaký ten člověk objeví, je mi to jedno. Dělám to co dělám, a jsem za to ráda, to mi nikdo nevymluví.
OdpovědětVymazatMoc hezký článek. S blogem začínám a taky je mi nepříjemné o tom někomu říkat. Kdybyste se někdo chtěl podívat, budu moc ráda. chvilkasdomi.wordpress.com
VymazatJá se akorát zaleknu, když někdo nový najednou přijde s tím, že si četl můj blog (zvlášť, když jde o kluka), protože mám strach z toho, že si o mě vytvoří podle něj názor a toho se bude držet, aniž by mě poznal. Na blogu se nepřetvařuju, to ne, ale občas tam píšu v nějaké chvíli, kdy mi třeba není zrovna hej a chci se z těch pocitů vypsat. Potom můžu můžná působit....já nevím, nevyrovnaně?
OdpovědětVymazatJinak se tím, že píšu blog netajím. Určitým stresem z toho, že jsem blogerka jsem si prošla na základce (kdy jsem měla příšernej blog, mimochodem :D ) a pak asi i na začátku střední. Ale teď už mi nedělá problém říct "jsem blogerka" nebo "píšu blog". Je to můj koníček, moje vášeň a moje místečko, který si nenechám nikým vzít:)
A ano, je důležité si uvědomit, že jsme každá nějaká a ty naše "nedokonalosti" nás odlišují od druhých:)
Btw.hezký post.
http://of-goldbook.blogspot.cz/
Jo to chápu a znám, rozumím ti. :) A ty začátky, kdy se každý dozvídal, že mám blog znám taky. U mě to bylo taky na základce, taky blog už mám několik let a to ještě moc blogerek u nás nebylo. Občas se tomu někdo smál nebo jsem zaslechla nějakou připomínku, ale z přátel nebo rodiny mi nikdo nic špatného neřekl. Vždycky mě podporovali. :) Jsem ráda, že bloguji, baví mě to a že tu to místečko mám, jak už jsem napsala v článku. Spíš jsem tím chtěla říct to, že můj blog není můj život a že i když mě někdo sleduje třeba i od začátku, tak nemůže říct, že by mě znal, tolik toho tu neříkám. Vlastně jak říkáš s tím, že si o tobě někdo udělá nějaký obrázek, aniž by tě znal. Děkuji za komentář. :)
VymazatTaky mám svůj blog a to už tak 5 let. Já jsem spíše rebelka, takže řeči ostatních typu, proč to děláš, najdi si normální práci, jak to můžeš dělat apod. mě zcela určitě nerozhodí. To jsou typy lidí, kteří sami nic nedokázali a snaží se přesvědčit i ostatní, že jsou k ničemu. Hele vůbec se jimi nezabývejte. Spíš se soustřeďte na svůj blog a na to, jak ho dostat k nejvíce lidem. Můžete svým blogem slušně vydělávat a k tomu dělat práci, která Vás baví. To znamená, čím víc lidí o Vás ví, tím více vyděláváte. U mě je to zatím 20 000,- měsíčně, a při škole je to super výdělek. Hodně mi pomohl tento článek. A když jsem zvýšila návštěvnost, začaly se na mě obracet firmy, které mi nabídly peníze za to, že jim umožním dát jejich reklamu na můj blog. A výsledek jsem už psala. Super,ne? Kdo chce, tak to zkuste taky, nic těžkého na tom není.:-)
OdpovědětVymazat